Kritéria společenského blahobytu
1) Smithovo kritérium růstu HNP (národního produktu) – vzroste-li HNP, roste W, vyrábí se více statků, efektivněji využíváme VF, zvyšuje se zaměstnanost, rostou příjmy, máme více statků ke spotřebě.
Problém – klasická buržoazní teorie – rozdělení statků mezi lidmi je podle určitých zákonitostí, které jsou věčné, růst efektivnosti můře blahobyt snížit.
2) Benthamovo kritérium – W roste, je-li nejvíce statků je rozdělováno mezi nejvíc subjektů.
U = UA + UB + UC
300 = 200 + 50 + 50
zvýšíme-li 400=220+90+90 ….. W se zvýší
ale 400= 300+50+50 …. W nevzroste, není rozděleno mezi nejvíce subjektů
3) Kardinalistické kritérium –vychází z klesající mezní užitečnosti, užitečnost ve společnosti j souhrnem užitku jednotlivých členů U = UA + UB + UC
Původně 400 = 200+100+100, i když nevytvoříme více statků, ale rozdělíme je jiným způsobem, tak už podle toho došlo ke zvýšení blahobytu 400=100+150+150, vada – dovedeme-li to do důsledku – vznikne rovné rozdělení.
4) kritérium kompenzace – vychází z toho, že zpravidla když se přijímá nějaké opatření, které má zvýšit společenský blahobyt, souvisí to s přerozdělením, situace jedněch se zhorší, druhým zlepší.Při procesu přijímání opatření se každá prosadit svá přání. Ti, co mají ztratit, jsou ochotni vzdát se takové částky, o kterou by přišli, kdyby rozhodnutí nebylo přijato. Ti, co získávají jsou ochotni dát tolik, kolik by mohli získat (dobývání renty). Zjednodušení – ti, co mají vydělat jsou ochotni uhradit předpokládanou škodu těm, kteří na tom ztrácejí, mají-li z toho ještě užitek … zvýšení blahobytu.
5) Paretovo kritérium – pokud dochází k zlepšení jednoho, aniž by se zhoršila situace druhého … zvýšení společenského blahobytu. Vada – neumí posoudit přerozdělovací procesy, vztahuje společenský blahobyt k ekonomické efektivnosti – ta ale nemusí být společensky efektivní
6) Bergssonovo kritérium – vychází z 5), definuje fci společenského blahobytu, dokazuje, že, aby ve společnosti byl dosahován společenský blahobyt, musíme určit jakých užitečností dosahují subjekty. Podle jejich užitku se vytvoří společenská indiferenční křivka. Obálková křivka – úhrnná hranice možností užitečnosti–vzájemné rozdělení užitku subjektů při daných VF. obr. 9, kde se obálková křivka dotýká nejvyšší společenské indiferenční křivky.
