Stanovení kritérií hodnocení

4. Stanovení kritérií hodnocení
– předpokladem hodnocení variant a volby varianty určené k realizaci je formulace kritérií hodnocení
– tato kritéria představují hlediska zvolená rozhodovatelem, která slouží k posouzení výhodnosti jednotlivých variant
– kritéria hodnocení se zpravidla odvozují od stanovených cílů řešení problému
– kromě cílů mohou výběr kritérií hodnocení podpořit hledání možných nepříznivých důsledků a účinků variant, identifikace odlišností a rozdílů variantních řešení
– kritéria mohou být buď kvantitativní (číselné vyjádření hodnot – zpravidla ekonomická a finanční kritéria jako je např. zisk, rentabilita kapitálu a likvidita) nebo kvalitativní (jsou vyjádřeny slovně)
– kritéria pro hodnocení variant rozhodovacího problému by měla splňovat určité požadavky: úplnost (soubor kritérií by měl umožnit posoudit a zhodnotit všechny přímé i nepřímé, pozitivní i negativní důsledky variant) a neredundance (každý aspekt by měl vcházet do hodnocení pouze jednou)
– nejčastějším nedostatkem při tvorbě hodnocení je jeho neúplnost

5. Určení důsledků variant
– náplní této etapy je zjištění předpokládaných vlivů a účinků jednotlivých variant z hlediska zvoleného souboru kritérií hodnocení
– mohou být známé, ale i neznámé
– pracná a časově náročná záležitost
– uplatnění metody modelové a výpočetní techniky
– mnohé důsledky a účinky variant není možné stanovit pomocí modelové a výpočetní techniky a proto se využívají znalosti odborníků (expertů) – v tomto případě se tedy jedná o uplatnění expertních odhadů,resp. výpovědí
– kvalitu takto stanovených důsledků variant lze zvýšit jednak vhodným výběrem expertů (ti by měli být především dostatečně kompetentní, kreativní) a jednak volbou vhodné metody získávání a zpracování expertních výpovědí