1. BRETTONWOODSKÝ MĚNOVÝ SYSTÉM

– již v roce 1944 se sešli zástupci budoucích vítězných mocností na konferenci v Bretton Woods a dohodli se na vytvoření nového mezinárodního měnového systému, který fungoval od roku 1946 – byly zde vytvořeny dvě instituce: Mezinárodní měnový fond (úkolem je dohlížet na platební bilance a řízení kurzů jednotlivých zemí) a Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj neboli Světová banka (úkolem je půjčovat fondy k financování infrastruktur méně rozvinutých zemí);

– bylo rozhodnuto, že systém bude opět systémem pevných devizových kurzů (tzv. zlatý dolarový standard) – kotvou celého systému byl USD, který byl jako jediný přímo směnitelný za zlato a stal se hlavní mezinárodní rezervní měnou – jeho cena byla fixována na 35 USD za unci zlata – ostatní měny potom stanovily pevný kurz své měny oproti USD (tím i oproti zlatu);

– takto stanovené kurzy se mohly od zvolených parit odchylovat pouze v rozmezí ± 1% a v tomto rozmezí byly udržovány intervencemi na devizových trzích; pokud v některé členské zemi vznikl dočasný nedostatek deviz. rezerv potřebných k intervenování, MMF byl zavázán devizy poskytnout k zajištění obrany dané měny; pokud některé země získala při intervencích velké množství USD, mohla vyměnit získané USD za zlato při fixní ceně – pokud byly vyčerpán všechny možnosti obrany, mohla členská země po dohodě s MMF devalvovat nebo revalvovat;

– při vstupu do MMF musely země předat určité množství zlata a vlastní měny podle kvóty (dané velikostí a ekon. silou země) – tím získaly právo čerpat zdroje z tohoto fondu

– tento systém odstranil značnou část nejistoty z mezinárodního obchodu a mezinárodního investování – podpořil ekon. růst, přispěl k větší disciplíně hosp. politik členských zemí;

– v prvních 15 letech udržovat USD bez problému své postavení kotvy (především díky nekonvertibilite většiny světových měn a deficitu na BÚ USD); situace se začala obracet v 50. letech;