Nemožnost příchodu na daný trh je spojena s tzv. překážkami (bariérami) vstupu do odvětví, které se tak stávají zdrojem monopolní síly:
a) Úspory z rozsahu – AC firmy dosahují svého minima při větším výstupu, než žádá tržní D (P je větší než AC, tzn. fa realizuje zisk. Výrobní technologie jim umožňuje vyrábět s relativně nízkými náklady. Kdyby danou D zabezpečovalo více firem, křivky jejich D by rostly, rostly by AC, ve snaze snížit AC by zvýšily Q a snížily P a vítězem cenové války by byl monopol. Případ, kdy tržní poptávku může uspokojovat svou produkcí jedna firma s nižšími AC, než kdyby bylo v odvětví více menších firem – přirozený monopol (protože k jeho vzniku vedou přirozené síly konkurence).
b) Kontrola nad klíčovými vstupy – výrobce má jako jediný přístup k určitému VF,
c) Vládní licence – stát může udělit určité firmě výsadní právo vyrábět daný statek, cenou, kterou firma za toto právo bývá zpravidla souhlas s regulačními opatřeními státu.
d) Patenty, ochranná práva autorů – firma si nechá patentovat určité technické řešení, nezbytné k výrobě, aby je nemohl použít nikdo jiný.
Volba optimálního výstupu monopolu – obr. 1
Optimální výstup odvozuje M ze zlatého pravidla max. zisku, tj. z rovnosti MR a MC (nebo max. rozdílu mezi TR a TC). MR < mr="MC),">MR). Q* není vyráběn s min. AVC.
