Obr.13 – různé druhy pavučinových modelů, které se odlišují pružností D a S:
13a) konvergující pavučina – křivka S má prudší sklon než D. D je pružnější než S (D je schopna v poměrně velkém rozsahu reagovat na snížení P a vstřebá vyrobený objem Q), V takové situaci se kolísání stále snižuje, až zanikne, systém vykazuje silnou tendenci k rovnováze, v níž setrvá, dokud nepřijde z vnějšku další narušení.
13b) divergující pavučina – křivka S je více plochá než křivka D, pavučina diverguje směrem ven k většímu kolísání. Trh má tendenci k nerovnováze způsobenou tím, že S je pružnější než D, firmy ve velkém rozsahu reagují na zvýšení P, vyrobí takové množství Q, že ani při značném poklesu P není strana D schopna dostupný objem Q skoupit.
13c) dokonalá pavučina – vzniká, jestliže v bodě rovnováhy mají D i S stejnou pružnost, podle toho, jak velké jsou síly, které vyvolají výkyv z rovnováhy, bude trh neustále oscilovat v různé vzdálenosti kolem bodu rovnováhy.
13c) nelineární oscilace – D a S křivka mohou mít i jiný tvar než přímku, podle průběhu nákladové a poptávkové křivky se bude lišit rozsah výkyvu z bodu rovnováhy, ale protože trh má tendenci směřovat k rovnováze, lze říci, že existuje určitá max. výchylka, která je v grafu vymezena bod ABCF. Když trh utrpí nějaký vnější náraz, který vychýlí P z rovnováhy, trh se rozkmitá, ale když dosáhne toto rozkolísání určitého maxima, převáží síly, které budou tento trh směřovat zase znovu k rovnováze.
Teorém pavučiny je užitečným nástrojem pro analýzu chování poptávajících a nabízejících na dílčím trhu, pomůže nám osvětlit reakci dílčího trhu na vnější nárazy. Tento model je ale zjednodušený, předpokládá racionální chování, nebere v úvahu spekulativní nákupy, napodobování.
