15. Charakterizujte trh kapitálu na mikroekonomické úrovni a pojednejte o úloze úspor a investic v ekonomice
– pojem kapitál má v ekonomické teorii různých význam proto, že jde o výrobní faktory, jejichž forma je různá, mají však některé společné vlastnosti
– obecně lze definovat kapitál jako tržní hodnotu, která je vynaložena v přítomné době za účelem získání toku důchodů (zisků) v budoucí době
Formy kapitálu
a) reálný kapitál neboli kapitálové statky
b) peněžní kapitál, zpravidla soustřeďovaný v bankovních institucích v podobě vkladů a jimi používaný jako zúročené půjčky neboli úvěry
c) cenné papíry, které jsou na rozdíl od úvěru prodejné na trzích cenných papírů
Reálný kapitál neboli kapitálové statky
– reálný kapitál tvoří výrobní faktory, které jsou samy vyráběny a slouží v procesu výroby k výrobě finálních statků
– tvoří je výrobní zařízení závodů (stroj a ostatní zařízení), provozní budovy a inventář (vybavení budov), zásoby na skladech (hotových výrobků, surovin a materiálu)
– existence reálného kapitálu je podmíněna charakterem výroby statků – výroba finálních statků je nepřímou výrobou neboli výrobou oklikou
– nepřímá výroba neboli výroba oklikou znamená, že část disponibilních zdrojů v přítomném čase není použita k výrobě finálních statků a služeb (zejména pro běžnou , přítomnou spotřebu obyvatelstva), ale je použita k výrobě reálného kapitálu, který v dalším, budoucím období bude sloužit k budoucí výrobě finálních statků (k budoucí spotřebě)
– smysl výroby oklikou je naplněn tehdy, když vytvořený reálný kapitál, vzniklý odložením neboli úsporou části běžné spotřeby, povede k vyšší efektivnosti výroby budoucích statků, ke zvýšení přírůstku produkce, tím i ke zvýšení budoucí spotřeby
– z výše uvedeného plyne, že rozhodování o tvorbě reálného kapitálu je spojeno s obětí neboli s úsporou části běžné spotřeby ve prospěch jejího budoucího růstu; obsahuje v sobě momenty časové preference, které plynou z tzv. nepřímé výroby (výroby oklikou) a jsou spojeny s prémií za úsporu, tj. úrokem
Peněžní kapitál
– úspory domácností a nebankovních firem se soustřeďují ve speciálních institucích (bankách) ve formě vkladů
– tyto úspory jsou bankami využívány k nabídce v podobě tvorby zúročených půjček (úvěrů)
– bankovní firmy se řídí ziskem jako rozdílem mezi vyplacenými úroky z vkladů a přijatými úroky z úvěrů i z jiných služeb
– existence úroků je i v tomto případě prémií (odměnou) za časovou preferenci
– je jednak prémií za zřeknutí se části běžné spotřeby či výhod ve prospěch vkladů z úspor a je spolu s tím též prémií za poskytnutí peněžních vkladů bankami v přítomné době v podobě úvěrů k tvorbě reálného kapitálu nebankovním subjektům
– nebankovní subjekty získají výhodu tím, že nemusejí čekat na budoucí čas, v němž si vytvoří vlastní úspory
Cenné papíry
– soustřeďování a používání peněžních úspor domácností a firem nemusí probíhat prostřednictvím peněžních institucí jako vklady a úvěry, ale též cestou emise (vydávání) obligací (prodejných dluhopisů) a akcií (spoluvlastnických práv)
– hospodářské subjekty, které je vydávají (emitenti), mohou jimi financovat nákupy reálného kapitálu
– na rozdíl od vkladů a úvěrů jde o cenné papíry, které jsou obchodovatelné
– dlužní závazky firem v podobě obligací jsou zcizitelné na trhu obligací prostřednictví koupě a prodeje na základě mechanismu nabídky, poptávky a tržní ceny
– spoluvlastnická práva firem v podobě akcií jsou zcizitelná na trhu akcií stejným mechanismem
– i zde existují výnosy plynoucí z časové preference v podstatě odložením běžné spotřeby či běžných výnosů ve prospěch budoucích výnosů CP na straně jedné, nebo z disponování peněžními zdroji získanými z prodeje cenných papírů k obchodní aktivitě v běžné době namísto čekání na budoucí shromáždění vlastních úspor na straně druhé
– CP tvoří alternativy, tj. náklady příležitosti dlouhodobého rozhodování jak ve vztahu k peněžními kapitálu tak i ve vztahu k reálnému kapitálu
– tento vztah je vzájemný, neboť výnosy reálného kapitálu (vnitřní úrok) a z peněžního kapitálu (úrok z vkladů a úvěrů) tvoří zpětně alternativy-tj. náklady příležitosti k výnosům CP
Trhy kapitálu jsou úzce propojeny. Vytváří se různá struktura úrokových výnosů, které se navzájem ovlivňují, jsou si navzájem alternativními náklady (náklady ze ztracené výhody)
Zdroje tvorby reálného kapitálu z hlediska jedné firmy
• vlastní zdroje firmy – jsou tvořeny z úspor firem z vlastních zdrojů, jde o dva základní zdroje:
a) z ročních odpisů
– z již zaměstnávaného reálného kapitálu (ze strojů, zařízení a budov), které jsou závislé na době životnosti zařízení ve smyslu fyzického opotřebení nebo (zpravidla) morálního opotřebení
– odpisy jsou soustřeďovány po dobu životnosti reálného kapitálu do fondů, kterým se říká amortizační fondy, které slouží k obnově vyřazeného reálného kapitálu
b) z části zisku firmy, která tvoří nerozdělený roční zisk
– shromažďování nerozděleného zisku se nazývá akumulací reálného kapitálu
– v absolutní podobě lze soustřeďování nerozděleného zisku (na účtech či v pokladnách) nazvat akumulačním fondem firmy – z něho je hrazeno rozšiřování reálného kapitálu o nové nástroje, zařízení a provozní budovy, o dodatečný kapitál
• cizí zdroje firmy – tvoří jednak úvěry jako půjčené peněžní prostředky cizích firem (zpravidla bank) na úrok, jednak emise obligací firmou a jejich prodej cizím subjektům se zúročením a emise akcií, zajišťující cizím subjektům – kupcům – spoluvlastnické právo a nárok na část rozdělované zisku firmy (dividendy).
Použití vlastních a cizích zdrojů k opatření si reálného kapitálu říkáme INVESTOVÁNÍ. Částkám použitým na nákup reálného kapitálu říkáme investice. Pokud investice slouží k obnově reálného kapitálu náhradou za vyřazený, jde o obnovovací neboli restituční investici (Ir). Pokud investice je použita k rozšíření reálného kapitálu resp. k jeho zkvalitnění, jde o čistou investici neboli investici netto (IN). Obnovovací investice a investice netto tvoří tzv. hrubé investice, investice brutto (IB).
Společné vlastnosti kapitálových forem
– volba kapitálu má některé společné vlastnosti:
• Všechny kapitálové formy vznikly tvorbou úspor a jejich přeměnou v investici za účelem získání toků zisků v budoucích obdobích
• Součástí zisků všech forem kapitálových investic je úrok jako „odměna“ resp. „náklad“ plynoucí z hodnocení preference času budoucího toku zisků; preference času může být chápána ve dvojím významu:
– zřeknutí se běžné výhody, zpravidla běžné spotřeby statků a služeb ve prospěch tvorby úspor – investice – za účelem získání budoucího toku zisků; v tomto smyslu je úrok cenou úspor, která je „odměnou za zdrženlivost“
– využití úspor, vytvořených některými subjekty; subjekty, které využívají cizích úspor, tím získávají možnost použít je v přítomné době k investicím, aniž by museli čekat na vlastní budoucí úspory. I v tomto smyslu je úrok cenou úspor, která je „platbou za netrpělivost“ placenou investory tvůrcům úspor (náklad)
• Úspory použité k tvorbě různých forem kapitálových investic mají obvykle formu peněžních úspor. Universální kupní síla peněz umožňuje jejich umístění mezi různé sféry užití kapitálu (různá odvětví) a mezi různé formy kapitálu (reálný a finanční kapitál). Alternativní náklady jako náklady ztracených příležitosti, měřené ztrátou hodnoty výhod zamítnutých alternativ, mají při rozhodování o umístění (alokaci) kapitálu určující úlohu.
• Rozhodování o alokaci a výši kapitálových investic vychází obvykle z porovnávání tržní ceny jednotky investic s oceněním přítomné hodnoty budoucího toku zisků úrokovou mírou jako cenou jednotky časové preference (cenou jednotky úspor). K ocenění přítomné hodnoty budoucího toku zisků z investic se používají různé metody, nejčastěji metody diskontování budoucího toku zisků
Teorie úroku jako platby (odměny) za službu kapitálu
– obecná úloha úroku jako odměny resp. platby plynoucí z preference času:
a) statek může být kupcem placen výrobci v čase t a spotřebován kupcem (dodán výrobcem) v čase t+1
– jde o případ „zdrženlivosti“ kupce a „netrpělivosti“ výrobce
– v tomto případě bude statek koupen kupcem za cenu nižší o úrokovou srážku r než tržní cena statku:
P- = P . (1/1+ r)
b) statek může být výrobce dodán a kupcem spotřebován v čase t, ale placen kupcem až v čase (t+1)
– jde o případ „netrpělivosti“ kupce a „zdrženlivosti“ výrobce
– v tomto případě bude statek koupen za cenu vyšší než tržní cena o přirážku úroku r:
P+ = P . (1+ r)
– v obou případech je úrok r jako prémie za časovou preferenci vztažen k jednotce období – je nazýván úrokovou mírou
Teorie úroku a úrokové míry v klasické ekonomii
– klasická teorie úroku vychází ze dvou předpokladů:
a) úspory v ekonomice slouží k vytváření reálného kapitálu, jsou zdrojem investic
– proto v ekonomice existuje rovnost úspor (S) a investic (I)
– poptávka po investicích je poptávkou po úsporách
b) úspory a investice jsou závislé na úrokové míře (i), neboť úrok je cenou úspor
– čím vyšší je úroková míra („odměna“ za jednotku úspor), tím větší je nabídka úspor
– čím vyšší je úroková míra („platba“ za jednotku úspor), tím nižší je poptávka po úsporách, tím i po investicích
– úroková míra je pak tržní cenou jednotky úspor za jednotku času, která vzniká na trhu úspor vlivem nabídky úspor a poptávky po investicích (= poptávky po úsporách)
– funkcí úrokové míry v tržní ekonomice je vyrovnávat nabídku úspor s poptávkou po investicích (po úsporách): S(i) = I (i)
Keynesova teorie úroku a úrokové míry
– vychází z předpokladu, že úspory a investice nejsou určovány úrokovou mírou, ale jsou určovány jinými, navzájem odlišnými, vlivy
– úspory jsou tvořeny jako pasivní přebytek důchodů subjektů nad spotřebními výdaji, investiční poptávka firem je závislá na stavu ekonomiky – proto nemusí v tržní ekonomice docházet k vyrovnávání nabídky úspor s poptávkou po investicích: S≠I
– funkcí úrokové míry je vyrovnávat poptávku po penězích s nabídkou peněz na peněžním trhu
Soudobé teorie úroku a úrokové míry
– soudobé teorie úroku a úrokové míry jsou víceméně syntézou klasické a Keynesovy teorie
– klasická teorie je považována za teorii úroku a úrokové míry platnou v dlouhém období, neboť dříve či později musí docházet k vyrovnávání nabídky úspor s poptávkou po investicích
– Keynesova teorie úroku a úrokové míry je pak považována za teorii platnou v krátkém období, neboť v krátkém období nemusí docházet z různých příčin k vyrovnávání nabídky úspor s poptávkou po investicích, ale musí být vyrovnávána poptávka po penězích s nabídkou peněz
– úroková míra plní krátkodobě funkcí tržní rovnovážné ceny peněz na peněžním (bankovním) trhu
– úroková míra v dlouhém období plní funkci ceny úspor, vyrovnávající nabídku úspor s poptávkou po investicích
tags for english: best home equity loans, equity loans
