Vývoj teorií zahraničního obchodu
PROTEKCIONISMUS
Etapa merkantilismu /14. – 18. stol./
Cílem bylo hromadění bohatství /zlato/ prostřednictvím zahraničního obchodu. Podpora proexportní výroby, resp. zavádění odvětví nahrazující import.
Protože podvazování importu zpomaluje rozvoj hospodářství, pozdější varianta přistupovala k teorii aktivní obchodní bilance.
LIBERALISMUS
Fyziokraté
Zdrojem bohatství byla práce v zemědělství. Pokud dochází k přílivu peněz do ekonomiky, dochází k růstu cen, což se záporně projeví na situaci v zemědělství. Fyziokraté nebyli proto příznivci aktivní obchodní bilance.
F. Quesnaye – je nutné v rámci obchodní bilance směňovat vlastní výrobky vůči zahraničním produktům a v případě nerovnováhy rozdíl pokrývat vývozem drahých kovů.
D. Hume – bohatství je v množství vykonané národní práce a patřil mezi zakladatele pracovní terie hodnoty. Došel k poznání, že země vyváží zboží s nejnižšími výrobními náklady a dováží zboží, které není schopna sama vyrobit, nebo je vyrábí za vysokých nákladů.
Na základě formující se kvantitativní teorie dospěl k principu samoregulujícího mechanismu v zahraničním obchodě vysvětlitelného pomocí teorie fluktující masy peněz /Země s aktivním saldem dostává drahé kovy, což vede k růstu cen. Dovážené zboží se stává lacinější a vývoz se prodražuje. Dojde k odlivu drahých kovů a následuje pokles cen, znevýhodnění dovozu a zvýhodnění vývozu/.
Vytyčil pojetí svobody světového obchodu.
