2. Ordinalistická verze teorie užitku

– od určitého množství spotřebovávaného statku může být TU a MU záporný = bod nasycení (při jakém množství statku dosáhne spotřebitel nasycení a zda vůbec tento bod existuje, závisí na charakteru statku a na preferencích spotřebitele)

→ užitek je za jinak nezměněných podmínek funkcí množství spotřebovávaných statků

U = f (X1, X2, …Xn) X1, X2, …Xn jsou množství jednotl. statků

(užitek není prostou funkcí množství spotřebovávaných statků, ale závisí také na psychologických faktorech, zkušenostech spotřebitele, tradicích apod; tyto ale považujeme za dané)

– bereme-li v úvahu pouze dva spotřebovávané statky, je užitek obou závislý nejen na množství tohoto statku ale i statku druhého

2. ordinalistická verze teorie užitku

→ k této se většinou přiklání současná ekonomická teorie

= užitek není přímo měřitelný; spotřebitel je schopen říci, kterou spotřební situaci preferuje, ale ne, jak velký je její užitek; je možno též určit, zda TU s růstem množství spotřebovávaného statku roste a mezní užitek je tedy kladný, či naopak

→ spotřebitel je schopen seřadit kombinace statků podle jejich užitku, avšak není schopen určit velikost užitku těchto kombinací – v tomto případě není možné zakreslit přímo křivku TU, avšak je možno spojit body znázorňující kombinace se stejným užitkem = indiferenční křivky (obr.č.2-4)

indiferenční křivka (IK) = množina kombinací statku X a Y se stejným celkovým užitkem

→ k těmto křivkám je možno přistoupit dvojím způsobem:

: na základě užitku (každá křivka představuje určitou úroveň užtku)

: na základě preferencí (křivky zobrazují preference)