19. Rozpočet a fiskální politika
Státní rozpočet:
– základní dokument hospodářské politiky na daný rok
– je schvalován jako zákon
– je centralizovaný peněžní fond, využívaný na základě nenávratného a neekvivalentního způsobu rozdělování
– pouze přerozděluje prostředky a nevytváří je
Rozpočtový přebytek – daně a ostatní příjmy přesahují nad vládními výdaji. Rozpočtový deficit – výdaje přesahují příjmy. Vyrovnaný rozpočet – daně a ostatní příjmy se rovnají výdajům.
Fiskální politika – proces utváření daňové soustavy a veřejných výdajů s cílem napomoci utlumit výkyvy hospodářského cyklu a přispět k zachování rostoucí ekonomiky s vysokou zaměstnaností a stabilními cenami.
Automatická a diskreční fiskální politika:
Politiky s volností rozhodování jsou politiky, při nichž politikové opatrně sledují trend, předpovídají budoucí vývoj a mění hospodářskou politiku, když ekonomika nefunguje spolehlivě. Soudobý fiskální systém obsahuje tzv. systém vestavěných stabilizátorů.
Automatické stabilizátory:
– automatické změny v daňových příjmech. Daňová soustava je založena na progresivních daních, to znamená, že když se začne snižovat důchod, začnou se snižovat i příjmy státu. Výhoda spočívá v tom, že tyto výkyvy daní mohou snižovat dopad hosp. cyklů na ekonomiku. Např. při inflaci vyšší daně sníží disponibilní důchody a tak sníží poptávku a pozastaví růst cen.
– pojištění v nezaměstnanosti, sociální a ostatní transfery. Tato pojištění vhánějí do ekonomiky peněžní prostředky anticyklickým způsobem.
