Cobb-Douglasova produkční funkce a růstové účetnictví
– neoklasická teorie růstu
– tech. pokrok uvažuje jako výrobní činitel,
Y = A . Kα . Lβ
Y = reálný důchod,
A = souhrnná produktivita faktoru, kterou můžeme označit jako technologické změny – jedná se o obtížně měřitelné faktory jako tech. pokrok, organizace výroby, metody řízení kvalifikace apod.,
L = výrobní faktor práce,
K = výrobní faktor kapitál,
α, β = koeficienty elasticity reálného důchodu ve vztahu k růstu množství kapitálu, resp. práce – vyjadřují, o kolik se zvýší reálný důchod, jestliže vzroste rozsah příslušného faktoru o 1%,
α = mezní produkt kapitálu – ∆Y/∆K
β = mezní produkt práce – ∆Y/∆L
Neoklasické modely růstu a jejich předpoklady
– navázali v 50. letech na keynesiánské teorii – kritizují je pro přílišný důraz na investice a pro nedocenění substituce mezi jednotlivými výrobními faktory – neoklasikové předpokládají možnost vzájemné plynulé náhrady makroekonomických faktorů růstu (tj. práce, kapitálu a tech. pokroku) navzájem mezi sebou;
– neoklasické pojetí teorie růstu vychází z makroekon. produkčních funkcí – základem je názor, že reálný GDP je výsledkem využití a úrovně všech výrobních činitelů, které se na jeho tvorbě podílejí
