Keynesiánsky orientované teorie hospodářského cyklu a kritika jednoduché keynesiánské spotřební funkce

– příčinu cyklického kolísání ekonomiky vidí ve změnách objemu investic a státních výdajů a jimi vyvolané změny objemu spotřebních výdajů;

– keynesiánští ekonomové pracují se spotřební funkcí, kde je spotřeba funkcí běžného důchodu (tj. důchodu obdrženého v běžném období) – jednoduchá keynesiánská spotřební funkce = C = Co + mpc.YD – tato funkce je dost nestabilní, s tím ,jak kolísá reálný produkt, kolísá i spotřeba, což vyvolává další multiplikované kolísání reálného důchodu.

– v roce 1957 – Friednam přišel s jinou spotřební funkcí, která je založena na teorii permanentního důchodu – tvrdí, že spotřeba reaguje pouze na permanentní (trvalé) změny důchodu, ale ne na dočasné změny. Spotřební funkce vyjadřuje, že jednotlivec věnuje na spotřebu podíl (p) svého očekávaného permanentního důchodu (YP) = C = p . YP – permanentní důchod = průměrný důchod, který podle svého očekávání obdrží lidé během určitého časového období; mezní sklon ke spotřebě z permanentního důchodu (p) závisí na individuálních preferencích, na výši reálné úrokové sazby a na proměnlivosti běžného důchodu; jednotlivci formují svůj odhad permanentního důchodu na základě adaptivních očekávání; závěr – spotřeba reaguje mnohem méně na změny běžného důchodu než předpokládají keynesiánské modely, hodnota multiplikátoru je nižší a multiplikační efekt mnohem slabší, ekonomika jako celek je mnohem stabilnější;