Křivka hranice dosažitelného užitku – UPF
– obr. 7 znázorňuje různé kombinace užitku dvou spotřebitelů, které jsou dosažitelné za předpokladu fixního množství spotřebovávaných produktů (efektivní alokace zdroj). Každá kombinace užitku, která leží uvnitř křivky UPF – např. bod C je neefektivní v tom smyslu, že užitek může být jednoznačně zvýšen např. posunem do kteréhokoliv bodu na oblouku C1 C2.
Kritéria spravedlnosti
a) Egalitární standard rozdělování požaduje naprostou rovnost všech členů společnosti, oba vy měli užívat stejnou úroveň bohatství.
b) Standard „společenského svědomí“ v rozdělování je založen na myšlence vzájemné závislosti užitku spotřebitelů v tom smyslu, že blahobyt jednoho spotřebitele závisí nejen na jemu připadajícím množství statků, alt také na množství statků dostupného pro ostatní spotřebitele.
c) Rozdělování podle standardu „pod psa“ požaduje zvyšování podílu nižších příjmových skupin na celkovém důchodu společnosti. Vyžaduje definování hranice chudoby a zvýšení příjmů těch, kteří se nacházejí pod touto hranicí.
Křivka společenského blahobytu W – obr.8 – spojuje různé kombinace užitku dvou spotřebitelů, které představují stejnou úroveň společenského blahobytu.
Bod B – situace, kdy je dosaženo maxima společenského blahobytu, kdy se křivka dosažitelného užitku dotýká nejvyšší dosažitelné indiferenční křivky
Bod B – bod blaženosti
Konflikt mezi efektivností a spravedlností způsobuje, že se bod blaženosti stává nedosažitelným. Jsme v bodě M, snaha dosáhnout bodu B může oslabit motivy k práci a tak snížit efektivnost, tak můžeme dosáhnout pouze bodu N.
Ve skutečnosti existuje mnoho bodů, které jsou preferovány před body efektivními. Jestliže je optimální alokace nedosažitelná, může být společenským zájmem vybrat neefektivní alokaci zdrojů.
