Nabídkově orientovaná fiskální politika

– ekonomie strany nabídky – názor, že agregátní nabídku lze výrazně stimulovat prostřednictvím snížení daň. sazeb; v centru pozornosti stojí marginální daň. sazba ™, což je změna daň. platby jednotlivce (Ti) dělená změnou jeho zdanitelného příjmu (Yi);
– výše výdajů a příjmů SR se nemá řídit stádiem hospodářského cyklu – musí být výsledkem rozhodnutí na základě kritéria efektivnosti; vysoké daně i vysoké vládní výdaje jsou brzdou hospodářského růstu – základní požadavek = mezní užitek z jedné peněžní jednotky vydané ve formě vládních výdajů je totožný s mezním užitkem z jedné peněžní jednotky vydané soukromě;

– formulovala tyto tvrzení:

1. růst marginálních daň. sazeb snižuje odměnu, kterou lidé obdrží za práci a spoření,

2. snížení marginálních daň. sazeb zvyšuje preferenci produktivních aktivit ve vztahu k volnému času a aktivitám, které umožňují vyhnout se placení daní,

3. je-li snížení marginálních daň. sazeb permanentní, dojde ke zvýšení krátkodobé i dlouhodobé agregátní nabídky,

4. zvýšení odměny za práci a spoření vede k výraznému růstu objemu práce a spoření,

5. výsledný růst objemu práce a spoření bude tak významný, že daň. příjmy státu budou po snížení marginálních daň. sazeb vyšší

Lafferova křivka
– když roste marginální daň. sazba, daň. příjmy státu rostou – až do určité maximální úrovně, s dalším růstem sazby ale daň. příjmy státu klesají