Obr. 5 optimální výstup v krátkém období
Firma vychází při určení optimálního výstupu z křivky d, z rovnosti MC=MR odvodí výstup Qd1 a cenu P1, v krátkém období existuje fixní počet firem, neprodá žádná z nich více, než odpovídá jejímu podílu na skutečné poptávce D, tzn. za P1 neprodá Qd1 ale jen QD1. Za cenu P1 teď prodávají všechny firmy, křivka d se posunuje doleva na d´ a protíná D v jejím bodě daném kombinací P1QD1. Proces se znovu opakuje a ustane tehdy, když firma nebude mít důvod snižovat cenu své produkce, tj. při P3, optimální výstup je odvozený z d´´ odpovídá velikosti jejího skupinového podílu Q D3=Q d3.
Obr. 6 optimální výstup v dlouhém období
Firma realizuje nulový ekonomický zisk jako důsledek volného vstupu firem do dané výrobkové skupiny. Musí platit, že:
– křivka LAC se dotýká křivky d,
– křivka D protíná bod dotyku d a LAC.
Dlouhodobý optimální výstup Q firma prodává za P, protože P=LAC, bude ekonomický zisk = 0.
Prostorový model
Řeší konflikt mezi rozmanitostí potřeb a růstem nákladů spojených s diferenciací výrobků. Vychází ze dvou postulátů:
– o koupi výrobku spotřebitele nerozhoduje pouze cena, ale i transakční náklady (čas, délka jízdy za výrobkem, přepravní náklady)
– existují dané zdroje a různorodé potřeby, pokud můžeme výrobky vyrábět ve velkém rozsahu, šetříme náklady díky úsporám z rozsahu. Pokud se výrobce chce trefit do různorodých potřeb spotřebitelů má větší náklady, ale šanci mít větší tržby. Mezi těmito dvěmi stránkami hledá optimální stav.
Modely řeší např. kolik je třeba vyrábět typů TV, aby byly uspokojeny potřeby spotřebitelů s různými nároky.
