Modelové přístupy:
A: vychází z místního národního prostředí, národních tradic, ze zkušeností řízení místního podniku, slabinou je komunikace ve smyslu, že každá firma má určitou vizi (cíl), výhodou je velká operativa – reakce na změny místních podmínek
B: vedení místních podniků vychází z mateřské firmy, vzniká problém neznalosti místního prostředí (mentalita pracovníků, změny jsou méně pružné)
C: přenáší do firem působící v zahraničí metody a nástroje a nechávají vedení na starosti místnímu managementu a paralelně zapojeným manažerům hlavní pobočky, využívá se často metoda rotace pracovníků, čerpání zkušeností Þ předcházení problémům = „pružnost myšlení“
– vrcholový management > duplicitní funkce (zastupování): např. ředitel (Němec) + poradce (Čech)
Měřítka pro posuzování, zda je firma z hlediska kulturního prostředí schopna se propojit s mezinárodní firmou.
