Podrobnější členění rozhodovacího procesu

Podrobnější členění rozhodovacího procesu:
1. Identifikace rozhodovacího problému
– představuje první etapu rozhodovacího procesu
– podstatou identifikace je uvědomění si problému, založené na systematickém získávání, analýze a vyhodnocování informací různého druhu, týkajících se jak firmy tak i jejího okolí
– vzhledem k časté složitosti a komplexnosti je obvykle užitečné rozčlenit problémové situace do dílčích problémů a stanovit priority jejich řešení
– častým nedostatkem této etapy při řešení rozhodovacích problémů v hospodářské praxi je necitlivost vůči problémům, jejich opožděná identifikace až v okamžiku značného prohloubení problému

2. Analýza a formulace problému
– náplní této etapy je bližší poznání problémové situace
– identifikace příčin – důležité je posoudit, zda jsou příčiny daného problému známé či nikoliv
– kromě vyjádření příčin je třeba také specifikovat podstatné stránky a faktory problému i jejich vzájemné vazby, posoudit vývojové tendence problému a jeho organizačního kontextu, vymezit okruh zainteresovaných stran (osob, útvarů či organizací, které by mohly být určitým řešením problému dotčeny) a stanovit cíle řešení problému
– výsledkem této fáze je vlastní formulace problému, která má pro kvalitu řešení zásadní význam

3. Tvorba variant rozhodování
– je etapou s vysokými nároky na tvůrčí schopnosti řešitelů
– snahou řešitelů by proto mělo být zpracování co nejširšího souboru koncepčně odlišných variant
– variantu určenou k realizaci (optimální variantu) lze totiž vybrat jedině ze souboru připravených variant – čím je počet zpracovaných variant menší, tím je též menší naděje na dosažení skutečně dobrého řešení, proto čím více variant, tím lépe
– k obohacení variantnosti při řešení rozhodovacích problémů může přispět především využití týmové práce a skupinová příprava rozhodnutí (zapojení více pracovníků s odlišnou profesní orientací, informačním vybavením aj.)
– metody – brainstorming (co koho napadne, to řekne, nikdo to nesmí kritizovat), modelování pomocí výpočetní techniky, zvyšování tvůrčího potencionálu organizace
– nedostatkem této varianty je malá variantnost, kdy se řešitelé často spokojují s jediným navrženým řešením