Neoklasická ekonomie
Klíčovým prvkem neoklasické revoluce bylo pochopení, jak preference spotřebitelů vstupují do poptávky po komoditách. Neoklas. ekonomové ukázali, že poptávka závisí na MU, a tím poskytli chybějící článek pro úplnou teorii trž. mechanizmu. Osobnosti: W. Stanley Jevons (Anglie), Carl Menger (Rakousko), Léon Walras (Švýcarsko).
Ekonomie blahobytu a HP
Přibližně v době W1 vystupoval A. C. Pigou proti laissez-faire a ve prospěch vládní aktivity; argumentoval tím, že vláda je potřebná k tomu, aby zmírňovala nerovnost, vyvažovala monoporní deformace a korigovala externality. I v současnosti berou velikáni moderní ekonomie na zřetel implikace, jež mají jejich teoretické studie pro HP.
à Keynesiánská revoluce
V roce 1936 se objevilo průlomové dílo Johna Maynarda Keynese – Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz. Toto dílo znamenalo konec víry v Sayův zákon, kt. vycházel z toho, že nadvýroba není možná. S pomocí keynesiánských pojmů byla přeformulována neoklasická teorie peněz a cenové úrovně již dříve rozpracovaná Alfredem Marshallem a Irvingem Fisherem.
