Ekonomiky rozvojových zemí:
Rozvojová země je taková země, v níž je reálný důchod na obyvatele ve srovnání se Spojenými státy, Japonskem a západní Evropu nízký.
Protože se obyvatelstvo zdvojnásobuje až zečtyřnásobuje, je to přesně totéž, jako kdyby se zeměkoule zmenšovala na polovinu nebo čtvrtinu – až by se nakonec zmenšila tak, že by zásoby potravin klesly pod úroveň nezbytnou k zachování života. Aplikujeme-li zákon klesajících výnosů na neměnnou velikost disponibilní půdy, pak dojdeme k závěru, že produkce potravin má tendenci růst pomaleji než počet obyvatel, který se zvětšuje geometrickou řadou.
Preindustriální společnost vede k nízkému populačnímu růstu. Raná fáze rozvoje vede k populační explozi. Pozdější fáze rozvoje vede ke zpomalování růstu populace v důsledku hospodářských změn. Fáze zralosti vede téměř k nulovému populačnímu růstu, protře oba rodiče mají tendenci pracovat a mohou regulovat porodnost . . .
Prvky rozvoje:
– lidské zdroje ( nabídla práce, vzdělání, kázeň, motivace)
– přírodní zdroje (půda, nerostné bohatství, energetické zdroje, podnebí)
– tvorba kapitálu ( stroje, továrny, silnice)
– technologie (věda, technické znalosti, řídící schopnosti, podnikání)
V mnoha rozvojových zemích jsou nejtíživějším problémem příliš nízké úspory. Zvláště chudé oblasti se musí rozhodovat zda vzácné zdroje použijí jako investice nebo k uspokojení potřeb. Výsledkem bývají často příliš nízké investice do produktivního kapitálu nutného pro ekonomický pokrok.
