Období po druhé světové válce
Po roce 1948 byl cestovní ruch v Československu podmíněn především politickými hledisky. Legislativní omezení cestování bylo obyvateli pociťováno jako velmi nepříjemný zásah do osobní svobody, což se projevilo vysokým zájmem o výjezdy do zahraničí po roce 1989. Z ekonomického hlediska byl cestovní ruch pozitivně ovlivněn některými faktory, z nichž nejdůležitější jsou:
1) Koncentrace obyvatel ve větších městech v 50. letech vedoucí ke krátkodobým cestám.
2) Postupný a relativně stabilní růst životní úrovně
3) Vytrvalý růst společenské spotřeby.
4) Růst fondu volného času, zkrácení pracovního týdne na pět dní.
5) Zvyšování poptávky po kapacitách ubytovacích, dopravních a stravovacích, které vedlo k výrazným investicím do výstavby.
6) Rozvoj chataření v 60. letech zpočátku spojeného s cestováním prostředky hromadné dopravy (autobusy, vlaky), v 70. letech s růstem počtu osobních automobilů, rozvoj automobilismu přinesl zvyšování investic do dopravní infrastruktury
7) Zvyšující se podíl organizovaného cestovního ruchu
Specificky se rozvíjel pasivní cestovní ruch. Volné cestování z ideologických důvodů téměř neexistovalo, výjezdy do zahraničí byly výhradně organizovanou formou cestovního ruchu. Také cílové destinace byly zcela specifické: převažovalo (asi 90%ˇvýjezdů do zahraničí) cestování do ostatních lidově demokratických států.
