Divizní organizační struktury

2) divizní organizační struktury
o v případě zvětšování počtu výrobků a služeb, které firma vyrábí a poskytuje, roste počet zákazníků a firma tak proniká na další teritoria – centralizované řízení již kapacitně nezvládá rostoucí požadavky na koordinaci a hledá způsoby jak změnit systém řízení
o řešením je přechod na decentralizované řízení a vytvoření nižších organizačních celků, z hlediska míry pravomoci relativně velmi samostatných divizí
o divizní struktura znamená, že všechny aktivity potřebné k výrobě určitého výrobku nebo poskytnutí služby jsou sloučeny do jedné divize s vysokou autonomií
o kladoucí důraz na vstupy (úkoly, zkušenosti, kvalifikace) jsou základem pro členění divizí především výstupy
o nejčastěji jsou divize členěny podle výrobku nebo služby, zákazníka nebo skupiny zákazníků či místa působení
o divizní struktura vytváří předpoklady pro hlubokou decentralizaci pravomocí na nižší organizační celky
o rozpětí řízení bývá relativně nižší ve srovnání s funkční strukturou

výhody:
– styk se zákazníky je operativnější a jejich spokojenost je vyšší
– pracovníci se více zaměřují na konečný produkt než na specializovanou činnost
– výsledky divizí jsou průhlednější, neboť každá divize má přímý vstup na trh
– příprava nových vrcholových manažerů v divizní struktuře probíhá přirozeně – manažerská práce je zde profese ne funkce

nevýhody:
– neefektivní využívání zdrojů
– nižší specializace pracovníků
– upřednostňování cílů divize před cíli celé firmy
– ztráta kontroly vrcholového vedení společnosti nad jednotlivými divizemi