Formy komunikace

Formy komunikace
Ústní komunikace
o nejrozšířenější forma komunikace
o jejím prostřednictvím dochází k běžné konverzaci, předávání úkolů, přesvědčování, vyjednávání
o součástí není jen vlastní obsah mluveného slova, ale i zabarvení hlasu, zámlky, výrazy obličeje,gesta
o předmětem ústní komunikace není jen vlastní obsah sdělení, ale i forma jak je toto sdělení předáváno
o jsou-li slova obsahem sdělení, pak postoj těla, gesta, výraz a intonace hlasu jsou kontextem, do něhož je sdělení pak zabaleno, a dohromady vytvářejí význam komunikace

základní pravidla komunikace
a) postavení sdělujícího:
o prvních pět minut je velmi důležitých – řečník získává či ztrácí energii pro svůj další výstup, působí na posluchačstvo, jehož pozornost si může definitivně získat nebo ztratit
o co „vysíláme“ nemusí být totéž, co druhá strana „přijímá“, vhodné je na počátku definovat základní pojmy, vytvořit si jakýsi společný slovník, které vzájemné porozumění usnadní
o lidská mysl se skládá z části vědomé a nevědomé (komunikujeme pomocí vědomé části, ale přijímaná sdělení filtrujeme též částí nevědomou)

b) postavení příjemce:
o vždy vyslechnout partnera až do konce a ještě malou chvíli mlčet (nepřerušovat)
o rekapitulace, přeformulování problému – fáze přesvědčování sebe i sdělujícího
o reakce – otázky
o další směrování komunikace