Cenová diskriminace

Cílem cenové diskriminace je získání přebytku spotřebitele a jeho přeměna v dodatečný zisk firmy. Podstatou cenové diskriminace je stanovení rozdílných cen stejných výrobků, aniž by k tomu vedly nákladové důvody.

1) Cenová diskriminace prvního stupně obr. 4

Představuje víceméně teoretickou situaci diskriminace podle spotřebitelů, kdy M stanoví každému spotřebiteli max. cenu, kterou je ochoten zaplatit za každou koupenou jednotku, tím M získá pro sebe celý přebytek spotřebitele. V praxi ale:

firma nezná max. cenu, kterou je každý ze spotřebitelů ochoten za jednotku zboží zaplatit, i kdyby se dotazovala každého spotřebitele, nezíská pravdivou odpověď, protože zájmem spotřebitelů je, aby cena byla co nejnižší.

Obr. 4 – čtyři spotřebitelé, každý je ochoten zaplatit jinou P (13,12,11,10). Pokud by M neužíval diskriminace, stanovil by cenu 10 (TR = 40, přebytek spotřebitelů je 3+2+1+0=6), užije-li diskriminace bude každému spotřebiteli prodávat za cenu, kterou je ochoten zaplatit (TR=13+12+11+10=46, přebytek spotřebitelů je nulový). M by vyráběl až do Q´, kde se P kterou je ochoten zaplatit poslední zákazník rovná MC monopolu.

2) Cenová diskriminace druhého stupně obr. 5

Spočívá ve stanovení různých cen za různá kumulovaná množství daného statku (diskriminace v závislosti na prodaném zboží). Obr. 5 – kdyby M nediskriminoval, stanovil by P* a vyráběl Q*, místo toho rozdělí vyrobené množství na bloky za něž stanoví rozdílné ceny. Tím odebere spotřebitelům část jejich přebytku (který byl rozdílem mezi P* a odpovídající částí D). M nezíská celý přebytek jako u 1. stupně. Odvětví elektrické energie, každá domácnost potřebuje určité min. množství elektřiny –stanoví cenu P1, za druhý blok cenu P2, za třetí cenu P3.