Hranice produkčních možností (PPF)

= daná země může v každém okamžiku vyrobit se svými omezenými zdroji pouze určité množství statků a služeb (obr.č.18-2, str. 448)

→ představuje maximální množství dvojice statků nebo služeb, která mohou být vyrobena s danými zdroji příslušné ekonomiky

→ při daném rozsahu výrobních zdrojů (práce a kapitálu)

a) je nemožné dosáhnout dobu ležícího vně PPF – jemu odpovídající produkt by mohl být vyroben pouze s větším množstvím zdrojů

b) je možné vyrábět v rozsahu představovaném body pod křivkou PPF,ale byla by to výroba neefektivní, protože by nevyužívala veškeré dostupné zdroje

– pokud ekonomika operuje na hranici produkčních možností, pak vyrábí efektivně

EFEKTIVNOST = znamená absenci plýtvání neboli co nejefektivnější užívání zdrojů ekonomiky k uspokojení potřeb lidí

= ekonomika vyrábí efektivně, když nemůže vyrábět více jednoho statku, aniž by vyráběla méně jiného statku

– při nevyužitých zdrojích se nacházíme pod hranicí produkčních možností (např. nadměrná nezaměstnanost)

– existence nevyužitých zdrojů není jediný důvod, proč se ekonomika může nacházet pod svou PPF → důvodem může být neefektivní organizace ekonomiky

→ ekonomika je prorostlá monopoly nebo neefektivní regulací

– technologický pokrok ve výrobě statku X či Y, případně zvýšení či pokles dostupných zdrojů pro výrobu těchto produktů, se projeví posunem křivky hranice výrobních možností

→ posun po křivce PPF ukazuje, že s růstem výroby jednoho výrobku musí (při daném rozsahu zdrojů a dané technologii) klesat výroba druhého statku, protože VF musí být převedeny na výrobu prvního statku a naopak – křivka PPF tedy nejen klesá dolů, ale stává se stále strmější, protože se zvyšováním výroby jednoho statku se musíme vzdát rostoucího množství statku druhého