Keynesiánská teorie poptávky po penězích

Keynes zavedl tři motivy preference likvidity: transakční, opatrnostní a spekulační motiv, čímž zformuloval teorii poptávky po penězích. Keynes rozvinul cambridgeský koncept poptávky po penězích.

Transakční poptávka po penězích

Peníze jsou prostředkem směny a jednotlivci drží peníze pro provádění transakcí. Transakční motiv je dobře korelován pohybem důchodu – je dán zhruba (k * DY). Transakční poptávka po penězích bude tím menší, čím vyšší bude úroková sazba.

Opatrnostní poptávka po penězích

Subjekty musí poptávat peníze i pro nezamýšlené platby. Roste-li úroková sazba, subjekty mají tendenci držet méně opatrnostních zůstatků.

Spekulační poptávka po penězích

Keynes rozlišuje peníze a obligace. Subjekty žijí v nejistotě ohledně vývoje úrokové sazby a tedy i o ceně obligací. Peníze přináší jistý nulový výnos a obligace kapitálovou sazbu + kapitálový zisk nebo ztrátu. Subjekty mají odpozorovánu normální úroveň výše úrokové míry. Klesne-li úroková míra pod tuto úroveň je cena obligací vysoká a dochází ke spekulacím, že poklesne cena obligací, proto dochází k poptávce po penězích. Peníze držené v očekávání (anticipaci) poklesu cen obligací (a tedy růstu úrokových sazeb) jsou Keynesovou spekulační poptávkou po penězích.

Grafické znázornění rovnice poptávky po penězích

Obr. str. 58