Nerovnost mezní míry transformace produktu a mezní míry substituce je dána –

tím, že je mezní příjem ve výrobě zboží nižší než cena tohoto zboží. V důsledku toho se vyrábí méně výrobků než je optimální vzhledem k existujícím preferencím spotřebitelů a technologii výroby.
Monopolní síla likviduje jednotné kritérium rozhodování spotřebitelů a výrobců a následně mechanismus efektivního rozmisťování zdrojů. Zatímco se rozhodování firmy řídí výši mezního příjmu, rozhodování spotřebitelů určuje cena zboží a mezní příjem se s touto cenou neshoduje. Výrobci reagují na jiný soubor relativních cen než spotřebitele. Poptávku spotřebitelů s nabídkou firmy přímo slaďuje pouze rovnost ceny a mezních nákladů, není-li tato podmínka splněna, nejsou zdroje rozmísťovány efektivně.

Veřejné statky

Jsou statky nebo služby, které mají dvě typické vlastnosti:

1) Nedělitelnost – ať tento statek spotřebovává kdokoliv, nemá jeho spotřeba žádný vliv na to, jaké množství tohoto statku mohou spotřebovávat ostatní (silnice, policie). Důsledkem je, že MC při poskytnutí veřejného statku jsou nulové (u soukromého statku jsou rostoucí)

2) Nevylučitelnost – ze spotřeby veřejných statků nelze uživatele vyloučit buď z důvodů neproveditelnosti nebo nepřiměřeně vysokých nákladů na zabezpečení a kontrolu vylučitelnosti. Důsledkem je, že veřejné statky mohou být užívány, aniž by za ně bylo přímo placeno.

Þ vede k tendenci jednotlivců zaujmout pozici černého pasažéra, tedy vyhnout se placení za spotřebu takového statku v naději, že náklady s jeho poskytováním uhradí někdo jiný, a v jistotě, že není možné být ze spotřeby tohoto statku vyloučen.

Þ vede k poskytování zavádějící informace o žádanosti daného statku a následně k vynakládání nedostatečných zdrojů z hlediska reálné celkové potřeby. Proto zodpovědnost za produkci těchto statků přebírají vlády a financují je prostřednictvím povinných daní.