Teorie veřejné volby

Představuje rozhodnutí činěná skupinou nebo v její prospěch. Většinou se tato rozhodnutí týkají alokace zdrojů. Teorie tvrdí, že chování státního sektoru ekonomiky je výsledkem individuálních rozhodnutí voličů, politiků a úředníků, kteří se setkávají na politickém trhu.

Předmětem teorie veřejné volby – je způsob, jakým se tato kolektivní rozhodnutí realizují a také alokace zdrojů, které je takto dosaženo.

Teorie veřejné volby předpokládá, že chování člověka je motivováno :

1) egoismem, 2) racionalitou, 3) snahou o maximální užitek

Funkce vlády:

1) legislativní – vytváření právního rámce pro tržní ekonomiky, definuje vlastnictví

2) stabilizační – pro stabilizační fci využívají vlády monetární a fiskální politiku, roli hraje i centrální banka

3) alokační – spočívá v rozmístění zdrojů a prezentuje mikroekonomickou stránku hospodářské politiky vlády (důvody – diskriminace některých skupin, nedokonalá konkurence)

4) přerozdělovací – přerozdělování důchodů prostřednictví daní a transferových plateb mezi skupinami.

Subjekty politického trhu
a) občané – voliči – očekávají, že jimi volení představitelé budou prosazovat a přijímat rozhodnutí vedoucí k naplnění předvolebních slibů

b) politici – maximalizují svůj užitek, usilují o své zvolení či znovuzvolení

c) byrokracie – podporuje a volí takové politiky a strany, které zajistí růst veřejného sektoru,

d) zájmové skupiny (lobby) – hájí určitý společný zájem