Teorie veřejné volby
-vychází z předpokladu, že vlády se chovají tak, aby získaly maximální počet hlasů v následujících volbách a zůstaly i nadále u moci. Vlády se snaží aktivně hospodářský cyklus ovlivňovat v zájmu svého znovuzvolení (po volbách – restriktivní politika – pokles inflace, růst nezaměstnanosti, před volbami – expanzivní politika – růst inflace, pokles nezaměstnanosti) – střídání těchto makroekonomických hospodářských politik v souvislosti s volebním cyklem – tj. tzv. politické cykly.
Konkurence mezi politickými stranami – voliči podporují tu stranu od níž očekávají maximalizaci svého důchodu, bohatství. Strany usilují o volební vítězství. V krátkém období mohou důchody voličů měnit intenzitou využívání existujících zásob kapitálu a práce. V dlouhém období je složitější vytvořit nový důchod. Platí, že ekonomická výkonnost a blahobyt v budoucnu musí být částečně vykoupeny omezením spotřeby a blahobytu dnes. – to vede k tomu, že vlády předkládají volební programy s krátkodobým efektem.
Mechanismus veřejné volby
Veřejná volba – proces, kdy jsou tisíce a milióny individuálních preferencí kombinovány a slučovány do kolektivního rozhodnutí. Přijatá rozhodnutí jsou navíc nedělitelná (platná pro celou společnost)
Obr. 1 hranice produkčních možností, bod E – vláda nezasahuje do hospodářského života (např. nestaví), kolektivní akce (podpora zemědělců) mohou posunou příjmy všech směrem k hranici.
3 skupiny kolektivních rozhodnutí:
a) škodlivá (W) – zhorší postavení všech (vláda neposkytne prostředky na očkování,
b) přerozdělovací (R,R´) – vede k přesunu prostředků od jedné skupiny obyvatel k druhé (diferencované zdanění podle počtu dětí v rodině)
c) efektivní (P) – tzv. Paretova – zlepšují postavení všech, nic nezhoršují