Jak se tvoří kolektivní rozhodnutí?

– jednohlasnost – by byla velice výhodná a nenákladná, musel by však každý souhlasit s kolektivním rozhodnutím, což je nereálné,

– většinové pravidlo – musí souhlasit více než 50% voličů, nelze dosáhnout Paretova zlepšení, postavení určité skupiny se zlepší, ale jiné zhorší (tyranie většiny)

– dvoutřetinové (2/3) pravidlo – s daným rozhodnutím musí souhlasit více než 60% voličů, vede to k tzv. „volebnímu paradoxu“ – ten nastane, jestliže se nepodaří pro žádné rozhodnutí získat většinovou podporu proti všem ostatním. – tj. tzv. cyklické hlasování, které nevede k žádnému výsledku. Velmi zde záleží na hlasovacím počátku a na manipulaci s ním

– „jánabráchismus“ (logrolling)- protože v důsledku cyklického hlasování by se mohlo stát, že ani jeden návrh neprojde, skupiny poslanců se spojí („ty budeš hlasovat pro můj návrh a já pak pro tvůj“), tím se naruší cykličnost hlasování a oba návrhy mohou být přijaty, zainteresovaným stranám přinesou prospěch, který však může být nepodstatný ve srovnání se ztrátou, kterou utrpí společnost jako celek.

Arrowův teorém – neexistuje žádný hlasovací mechanismus, založený na většinovém principu, který by zaručoval přijetí efektivního rozhodnutí a zároveň respektoval individuální preference voličů a nebyl jinak závislý na hlasovacím počátku (jednací agendě). Cyklickému hlasování se nedá zabránit i kdybychom se snažili najít a uplatnit hlasovací mechanismy jakkoli důmyslné.