2. Ordinalistický přístup
→ předpokládá, že užitek není přímo měřitelný; proto se pro určení optimální kombinace používá poměr mezních užitků: mezní míra substituce (sice závisí na funkci užitku, ale k jejímu určení není nutné užitek přímo měřit)
– optimální bude taková kombinace statků, pro kterou je poměr, v němž je spotřebitel ochoten nahrazovat jeden statek druhým, stejný jako poměr, v němž je může směnit na trhu, neboli
MRSc = MRSe
MUx / MUy = Px / Py
→ grafickým vyjádřením optimální kombinace statků je bod dotyku IK a linie rozpočtu; v bodě dotyku jsou směrnice IK i linie rozpočtu stejné; můžeme tedy psát
MUx / Px = MUy / Py
Vnitřní a rohové řešení
→ pokud je linie rozpočtu tečnou nějaké IK a bod dotyku určuje optimální kombinaci statků X a Y, existuje tzv. vnitřní (tečnové) řešení
→ existuje však i situace, kdy linie rozpočtu není tečnou žádné IK a nelze tímto způsobem nalézt optimální kombinaci statků – obr.č 2-11
– použijeme tzv. rohové řešení; optimální spotřebitelská situace nastane, pokud je důchod vynaložen pouze na nákup statku Y
– jestliže neexistuje kombinace, pro kterou MRSc = MRSe, pak mohou nastat 2 situace: a) MRSc > MRSe , potom Y = 0 a je tedy spotřebováván pouze statek X
b) MRSc < MRSe , potom X = 0 a je tedy spotřebován pouze statek Y
