Multiplikátory fiskální politiky
– I, T a G = autonomní výdajové toky – vzájemně se ovlivňují s vyvolanými výdeji na spotřebu a spoluurčují výši rovnovážného GNP.
–
– Multiplikátor vládních výdajů je přírůstek GNP, který je výsledkem zvýšení G na SaS v rozsahu 1dolaru.
– v jednoduchém modelu je celkový účinek dodatečného dolaru G na GNP stejný jako účinek dodatečného dolaru I:
multiplikátory jsou shodné = 1 / (1-MPC)
– konečný přírůstek GNP je násobkem přírůstku G Þ např. dodatečné G = 100 mld Þ přímka G + I + G se posune o 100 mld vzhůru a konečný přírůstek GNP = 100 mld * výdajový mpl (model, tohoto modelu lze i snižovat GNP – ale všechno ostatní musí opět zůstat konstantní). Þ mpl G = mpl I Þ oba tzv. “výdajové multiplikátory”
Účinek daní
– dolarové změny daní představují téměř stejně účinnou zbraň proti nezaměstnanosti nebo inflaci, jakou jsou změny v dolarových výdajích státu.
– Daňový mpl je menší než výdajový o činitel MPC:
– daňový mpl = MPC * výdajový mpl
– např. zvýšení V na obranu o 200 mld USD; ekonomičtí plánovači chtějí zvýšit daně v takovém rozsahu, aby vyvážili ekonomický účinek přírůstku G, o kolik by se daně musely zvýšit? Je-li MPC = 2/3, pak T = 300 mld USD (o více než se zvýší G), protože vydá-li vláda 1 dolar G, pak se tento dolar vydá přímo na GNP; když vláda snižuje daně o 1 dolar, na C se vydá část z tohoto dolaru a další část tohoto snížení se uspoří.
