Přestože tyto podmínky v reálném světě zpravidla neexistují, význam modelu je nesporný:
spočívá ve vytvoření východisek pro zkoumání tržních struktur v rámci nedokonalé konkurence
→ dokonale konkurenční firma bývá označována jako „price taker“ – to vyjadřuje skutečnost, že pro firmu je cena její produkce a cena vstupů exogenní, tzn. firma je nemůže ovlivnit; její rozhodování se v takovém případě omezuje na rozhodování o objemu výstupu a o množství vstupů, které hodlá koupit
→ skutečnost, že v dokonalé konkurenci existuje velký počet malých firem, způsobuje, že každá z nich tvoří jen minimální část celkového produktu odvětví, takže její vlastní činnost nemůže ovlivnit tržní cenu – poptávka po produkci firmy je dokonale elastická, což lze znázornit graficky jako vodorovnou přímku rovnoběžnou s osou;x
Rozhodování firmy o výstupu v krátkém období
– optimální výstup lze zjisti dvojím způsobem: (obr. 8-2)
a) na základě rozdílu mezi TR a TC
b) na základě rovnosti MR a MC
– zisk je maximální při takové výstupu, kdy je největší rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými N (největší svislá vzdálenost mezi křivkami TR a STC)
– protože dokonale konkurenční firma vychází při volbě výstupu z rovnosti MR = MC a protože pro ni jako pro firmu přebírající cenu platí rovnost mezních příjmů a ceny (MR=P), bude v krátkém období vyrábět výstup, jeho MC = P
